Horní menu

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Městys > O Doudlebách > Osobnosti

Osobnosti Doudleb

Šimek Jindřich – malíř

narozen : 11.07.1901 Doudleby n.Orl.
zemřel : 19.12. 1979 Rokytnice v Orlických horách

Ještě než v r. 1945 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění u prof. O.Nejedlého, prošel krajinářskou školu A.Kalvody. Vedle širšího krajinářského záběru byla zejména v 60. a 70. letech osou Šimkovy tvorby krajina Orlických hor a jejich podhůří. Vííce než kterýkoliv jiný umělec věnoval pozornost zejména uměleckým a stavebním památkám, které se často stávaly dominantou jeho obrazů. V jeho díle se také často objevují krajinné motivy z románů Aloise Jiráska, mající vztah k Podorlicku. V posledních letech
vytvořil řadu grafických listů a motivy Podorlicka a Novoměstska.

Černý Josef – archeolog

narozen : 20.02.1882 Vyhnánov (Doudleby nad Orlicí)
zemřel : 20.11. 1968 Doudleby nad Orlicí

Obecnou školu vychodil v Doudlebách n.Orl. Vyučil se krejčím. Zajímala jej historie a zejména vyhledával stará sídliště v okolí Doudleb n.Orl. Zde také objevil hroby z kultury slezskoplatěnické, římské a české doby hradištní. Napsal Mlhavé obrazy minulých věků z Doudleb n.Orl., Vyhnánova a Příkaz.Vytvořil model starého Vamberka z r. 1650. Byl spoluzakladatelem Městského muzea ve Vamberku.

Koďousek Václav – setník, spisovatel

narozen : 14.06.1839 Doudleby nad Orlicí
zemřel : 04.04.1907 Vysoké Mýto

V Doudlebách chodil do dvoutřídní školy, potom byl dán na „handl“ do Lanškrouna. Studoval na reálce
v Hradci Králové a na gymnáziu v Rychnově n.Kn. V letech 1857 – 1859 se vyučil v Týništi n.Orl. kupcem. V r.1859 se dal na vojnu. Sloužil v hradeckém pluku č. 18 ruského velkoknížete Konstantina. Absolvoval plukovní kadetskou školu. V rakousko - pruské válce r. 1866 byl již v hodnosti poručíka. V r. 1880 byl přeložen k pěšímu pluku č. 29 do Komárna. Přes své vojenské působení zůstal Václav Koďousek věrným a dobrým Čechem (možná z tohoto důvodu přeložen na Slovensko). Po určité době opět měnil své místo, a
to do Vysokého Mýta a do Josefova. Vojenské sukno bylo pro něj zřejmě určitým řešením jak dosáhnout vyššího vzdělání a uspokojit vlastní kulturní zájmy. V r. 1888 se oženil a brzy na to odešel do výslužby. Usadil se v Týništi n.Orl., později se přestěhoval do Vysokého Mýta.
Jeho koníčkem byla numizmatika, archeologie, heraldika, historie. Sbíral všechny údaje o své rodné obci. Napsal a vydal vlastním nákladem Monografii Doudleb n.Orl., která byla vytištěna J.R.Vilímkem. Přispíval
svými studiemi do různých časopisů a novin.
V r. 1993 mu obecní zastupitelstvo v Doudlebách n.Orl. udělilo čestné občanství in memoriam a byla mu odhalena pamětní deska.

Kubíček Václav – herec a zpěvák

narozen : 11.09.1919 Doudleby n.Orl.
zemřel : 07.11.1982 Praha

Vyrostl na prknech ochotnické divadelní jednoty Orlice v Doudlebách n.Orl. v 30. letech. Hrával v divadle v Teplicích a v Mostě. Nejzralejším obdobím, kdy vytvářel kvalitní postavy operního žánru, bylo období činnosti v divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Lesař František – regionální spisovatel

narozen : 31.12.1901 Kostelec n.Orl.
zemřel : 16.04.1945 Doudleby n.Orl.

Učil se prodavačem a později holičem. Jeho dílo je obrazem prostého venkovského života. Jako spisovatel
debutoval sbírkou Ovečky na horách – (1939) a dále románem Tvůj bližní – (1942). Dále napsal povídky Všude s námi - (1943) a román Tváří k domovu – (1944).

Liška Josef (Doudlebský) – spisovatel, hudební skladatel

narozen: 19.03.1896 Doudleby n.Orl.
zemřel : 30.03.1966 Aš

V r. 1945 se odstěhoval do Aše v západních Čechách. Jeho tvorba byla věnována převážně vesnickému divadlu. Nejvíce prací vytvořil v období let 1936 – 1939. Nejznámější operetní díla té doby od něho jsou např. Písnička česká, Cestička k nebi – (1936), Holka jako buk – (1939), Naši paličáci – (1941) a další. Po dobu svého pobytu v Doudlebách n.Orl. sám některá svá díla režíroval. Napsal přes 30 divadelních her a operet.

Picko Josef - malíř

Narodil se 18.9.1960, od svých 11 let až do dneška maluje. Jeho záliba se mu stala povoláním, mimo to že se vyučil malířem pokojů, maluje obrazy, reklamní písmo, restauruje nástěnné malby pro kostely. Po svém pradědovi A. Janebovi (autor vyřezávaného oltáře v Nekoři), který byl uměleckým dřevořezbářem, zdědil i lásku ke dřevu a jiným přírodním materiálům. Pro svoji potěchu pro výstavy i na objednávku tvoří obrazy, plastiky a jiné umělecké předměty.

  • Ukázka z jeho tvorby : viz. snímky
  • Od roku 1971 se účastnil soutěží – Okresní výtvarné tvorby ve Vamberku, obdržel 5 x čestné uznání.
  • V době vojenské služby - 1. místo v armádní soutěži ASUT, postoupil do celosvazového kola v roce 1981.
  • Uspořádal 2 výstavy v roce 1990 – v Doudlebské knihovně a v roce 1999 na Obecním úřadě v Doudlebách n/Orl. ku příležitosti 740. výročí první písemné zmínky o Doudlebách.
  • Mezi jeho záliby patří i rybaření, práce s dětmi, kterým se věnuje již 10 let , jako vedoucí rybářského kroužku při ZŠ v Doudlebách n/Orl. Pro příznivce rybaření dále zhotovuje i na drobný prodej mušky, splávky,vázací materiály apod.
  • Chcete- li poznat jeho tvorbu, volejte 603 918 420

Roubal Rudolf, MUDr. - lékař, spisovatel

narozen : 04.03.1861 Doudleby n.Orl.
zemřel : 28.03.1941 Vamberk

Po absolvování rychnovského gymnázia (1880) vystudoval v Praze lékařství a stal se oblíbeným praktickým, později státním obvodním lékařem ve Vamberku.
Z rychnovského gymnázia si odnesl lásku ke klasickým jazykům a autorům. Vydal povídky Nad Kněžnou, Příběhy starých studentův a soukeníkův – (1926). Dále vydal 3 knížky latinských básní ve dvou svazcích
Barbaricon – (1930, 1934). Roubalova poezie je značně inspirována Horatiem a Martialem. Bez vlivu nezůstala ani česká poezie. Erbenův obraz Boží rodičky jako růže s poupátkem je u něj v české i latinské podobě. Náplní pestrých sbírek jsou rozmanité vzpomínky (zvláště na studentská léta), básně k mládeži,
ironické šlehy na dobové jevy, motivy lékařské, epigramy, lyrika, přísloví, hříčky i půvabné verše o mládí a máji.

Václav Josef Klimt - malíř

Výtvarné práce, obrazy, grafika, plastiky.
Švermova 216
tel: 604 181 276

Klimt

 

Klimt

Zemánek Ladislav - sochař

Sochař Ladislav Zemánek vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesorů Karla Dvořáka a Josefa Wagnera a to také předurčilo do jisté míry i směr jeho tvorby. Poznatky a zkušenosti, které získal, se staly cennými od chvíle, kdy začal samostatně tvořit. Na střední škole se vyučil řezbářskému řemeslu a v truhlářské dílně svého otce se důkladně seznámil s materiálem. To vše se stalo spolehlivým základem jeho tvorby, na němž mohl budovat od začátku padesátých let své dílo. 
Podnětem mu byla samozřejmě také stará sochařská tradice východních Čech, udržovaná několika generacemi kameníků. Avšak osvojit si tyto hodnoty nebylo snadné. Zemánkova tvorba se začala logicky vyvíjet jako každá jiná nejdříve z realistického názoru, z důkladného studia skutečnosti. To jí vtisklo také nezaměnitelný charakter a osobitě formovalo umělcův sochařský rukopis. Tvoří jeho celistvost a plynulou kontinuitu dodnes.

Zemánkovo sochařské dílo lze při bližším zkoumání rozčlenit do několika poloh. Odmyslíme-li si nejčastější plastiky z počátku padesátých let, které jsou poplatné své době a její estetice, brzy na sebe upoutávají pozornost jeho poetické hlavy. V nich je obsaženo vše, co má mít a čím má na diváka zapůsobit moderní socha. Monumentální účinek zjednodušeného sochařského tvaru tu vychází z použitého materiálu a je dotvářen citlivou modelací (J. Čapek, Hlava dívky atd.). Právě těmito plastikami vstoupil L. Zemánek do širšího povědomí veřejnosti. Z této polohy se také rodí další fáze umělcovy tvorby, v níž zjednodušený sochařský tvar je lyricky změkčován působením světla. Některé z těchto soch navozují vzdálenou vzpomínku na tvorbu Josefa Wagnera. Uplatňuje se v nich nový prvek – vnitřní prostor. Světlo se zbavuje tíže, dramatizuje jejich modelaci a zdůrazňuje pohyb (Revoluce).

V druhé polovině šedesátých let nastává v Zemánkově tvorbě výrazný zlom a v této souvislosti se také mění její celková koncepce. V sochách je patrný odklon od vnější reality, autor zdůrazňuje povrchovou modelaci a snaží se docílit výtvarnou zkratkou a tvarovou redukcí maximální účinnost elementárních forem (Stéla, Spirála času, Socha-hlava, Variace na starý madrigal). Plastika novým a netradičním způsobem koresponduje se skutečností; mnohým se snad zdá být právě od ní nejvíce odtažitá, opak je pravdou. Návrat k čisté výtvarnosti je zde v souladu s celkovým vývojem v našem umění. Toto období má charakter hledání nového výrazu a zcela nepochybně přispělo k nalezení některých dalších prvků výtvarné řeči, k vyzkoušení si možností s nimiž sochařství pracovalo již ve svých počátcích.



Zemánek
Zemánek

Zemánek

Zemánek

Zemánek

Z archetypu plastického tvaru pak v Zemánkově díle od počátku sedmdesátých let znovu vzniká uvážlivě komponovaná lidská postava. Větší míra stylizace ji připoutává nejdříve k jakémusi symbolu, v němž zárodečné jádro obepínají konkávní a konvexní tvary. Socha je koncipována tak, aby stejnoměrně působila z několika pohledových os. Teprve později dochází v umělcově tvorbě znovu k plné rehabilitaci lidské figury v jejím tradičním smyslu. Vlastní zkušenost však znovu nutí umělce hledat nové přístupy. Sochy z posledního období tvorby Ladislava Zemánka jednoznačně svědčí o tom o co umělci v současné době především jde. Stávají se alegoriemi života, jeho jedinečnosti a krásy ( Rodina, Velká a malá postava, Lidé a ptáci / Mír /). V jejich morfologii nalezneme ozvěny z díla Gutfreundova, ale především nové hodnoty, k nimž autor sám logicky dospěl svojí soustředěnou, dlouholetou prací. Jako celek působí Zemánkovo sochařské dílo velmi vyváženě, inspiruje se skutečností, kterou sami jako lidé tak intenzivně prožíváme. V tom spočívá také jeho význam.

Autor článku Josef Sůva – říjen 1985

Zemánek Miroslav - sochař, grafik, malíř

Narodil se 5. července 1933 v Hradci Králové. Z pěti sourozenců se v pořadí třetí Miroslav stal sochařem. Vystudoval Vyšší uměleckoprůmyslovou školu grafickou v Praze u profesorů Petra Dillingera a Karla Müllera. Dále vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor monumentální malba u profesora Emila Filly a Aloise Fišárka - v roce 1956.

Po absolvování vojenské služby v roce 1959 se natrvalo usazuje v rodinném domě v Doudlebách n/Orl. a zřizuje si zde ateliér. Toto období je poznamenáno grafickou tvorbou, zaměřuje se na černobílý monotyp a linoryt, vyhraňuje se jeho osobitý civilistní figurativní výtvarný projev.

V letech 1964 – 1969 dochází k širokému rozvinutí jeho tvorby. Vedle grafiky se věnuje malbě, plastice (pracuje se dřevem, keramickou hlínou, kamenem a kovem) a vitráží. V malbě je to období poetických informálních a strukturálních obrazů, založených na přímém cítění materie obrazu – barvy ve spojení s přírodními materiály (obdobně i v grafice), kde se strukturálnost často váže na kaligrafické gesto.

Je typem všestranně založeného umělce, pracuje nejen jako malíř a grafik, ale také jako sochař a průmyslový výtvarník. Od obrazů a monotypů které jsou charakteristické pro počáteční etapu jeho vývoje, přechází pozvolna k volné, komorní plastice. Má vytříbený smysl a cit pro materiál a zejména pro jeho povrchovou úpravu. Umí dobře zakomponovat umělecké dílo do architektury. K jeho monumentálním realizovaným pracem patří skleněná vitráž s figurálním námětem „Mládí“ (leptané sklo) ve vysokoškolských kolejích v Hradci Králové. V roce 1966 získal první cenu v celostátní soutěži na skleněnou vitráž do vstupní haly v tehdejším národním podniku Železnobrodské sklo v Železném Brodě. V následujících dvou letech pracoval na tematických úkolech ve spolupráci s architekty při řešení interiérů kde jako materiál používal dřevo.

Zemánek

Zemánek


Postupně od sedmdesátých let přechází k sochařství, kde se jeho hlavním materiálem stává keramická hlína. Následují studijní cesty do Finska, SSSR, Francie, Itálie. Začíná na „projektech“, které jsou výsledkem jeho systematického úsilí o nalezení takové koncepce sochařského díla, která by se harmonicky sjednocovala s moderní architekturou. Z tohoto hlediska je pro Miroslava Zemánka uměleckou tvorbou, která nikdy nekončí a je stále cestou hledání objevů v harmonii života.

Veřejně se angažoval jako člen Okresní výtvarné rady v Rychnově n/Kněžnou. Byl zastoupen na všech výstavách Krajské pobočky svazu SČVU.

Výběr z katalogu který vydala Orlická galerie v Rychnově n/Kněnou pro samostatnou výstavu, kterou připravil Miroslav Zemánek a Jiří Zemánek v době od 31.srpna do 31 října 1988.