Horní menu

Kalendář pro Lenu

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
10.3.2024 Retro MDŽ - předpokládaný termín
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
23.3.2024 Hasičský ples
24
25 26 27 28 29 30 31

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
10.3.2024 Retro MDŽ - předpokládaný termín
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
23.3.2024 Hasičský ples
23.3.2024 Hasičský ples
24
25
25.3.2024 přednáška Margit Slimákové
26 27 28 29 30
30.3.2024 Sběr železného šrotu
31

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Městys > Publikace k výročí > Doudleby n.O. a Kostelec n.O. v historii našeho kraje

Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí v historii našeho kraje

Dnešní katastrální území obou sídel pokrýval na přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu hluboký a jen těžko prostupný prales. Při osídlování krajiny hrála významnou úlohu řeka Divoká Orlice a její pravostranné přítoky - Zdobnice a potok Štědrá. Sotva ještě dnes najdeme významnější místo, které by neleželo na řece nebo při soutoku. Řeky navíc patřily k obrazu krajiny, k jejím dějinám a kultuře. Byly nejen zdrojem vody a obživy, ale do jisté míry i překážkami na cestách, které bylo možno zdolávat brody. Navíc hrály hlavní úlohu pro vstup do kraje. Napomáhaly jeho rozvoji, chránily před vpádem nepřátel a často přinášely bohatství. Jména řek se stala součástí pojmenování později budovaných lidských sídel - osad, městeček a měst. Dnes již přirozenou říční síť nevnímáme jako osnovu našich zemí, neboť ji nahradily silnice a železniční tratě. Údolím řek přicházeli poslové, obchodníci, přátelé i nepřátelé. Po řekách se plavilo zboží, materiál - dřevo, poskytovaly obživu v podobě ryb a raků, součásti stravy našich předků.
Podle říčních toků vedly po okrajích území staré stezky, které Podorlicko spojovaly s ostatním světem. I tok Divoké Orlice umožňoval u svého ústí do Labe u Hradce Králové vznik obchodní stezky, která směřovala od Třebechovic, Týniště, Častolovic, Kostelce n. O. a Doudleb n. O. na východ do Slezska. Asi v místech Častolovic nebo Kostelce n. O. se křižovala s cestou od Chocně přes nynější předměstí Kostelce - Skálu - a brod u dnešního mostu, zmiňovaného již v kupní smlouvě z 19.11.1352 (1), k severu do údolí Bělé přes Libel, Třebešov, Černíkovice, Solnici, k Opočnu a Náchodu. Dobenínská a Trstenická zemská stezka se našemu kraji vyhýbaly.
Odlehlá poloha území od hlavních sídelních oblastí měla za následek jen velmi řídké osídlení. Vysledovat vzájemné vztahy Doudleb n. O. a Kostelce n. O. v období jejich vzniku a počátečního rozvoje není snadné, neboť písemné zprávy jsou značně sporé. Ty nejstarší, které máme k dispozici, dokládají existenci obou míst v polovině 13. a na začátku 14. století. Počátky jejich osídlení však spadají do doby ranější. Na určení století a jeho části se názory časem měnily.
Území obou osad náleželo v 10. století k panství Slavníkovců, kteří ovládali i jihočeskou oblast, kde byl usazen kmen Doudlebů. Proto mohlo dojít k přesídlení některých příslušníků tohoto kmene do severovýchodních Čech (2). Pak by jejich počátky spadaly do 10. století. Od staroslovanských Doudlebů na jihu Čech se asi odloučila část, ať již z důvodů ekonomických nebo pro přelidnění, a přesunula se na severovýchod, tehdy jen řídce osídlené krajiny. Zde vznikla osada při řece Divoké Orlici a snad i hrad, kde se scházeli mužové doudlebští, aby pořádali liturgické obřady, klaněli se bohům, rokovali a volili své nejvyšší. Jelikož na jihu vznikla později župa doudlebská, zvažovali někteří historikové (3), zda zdejší župa - dosud bezejmenná - nebyla obdobná té na jihu České země. Jiní se přikláněli k Palackému a Riegrovi, kteří dokazovali, že rozsah a označení žup se krylo se sídlem děkanátu, které bylo již ve 14. století doloženo při kostele sv. Jiří v Kostelci n. O. (4).
Vznik Kostelce n. O., původně opevněného kostela a osady při něm, řadí jiní historikové (5) na začátek 13. století, kdy bylo překryto starší slovanské (dnes archeologicky doložené) sídliště (6). Vznik Doudleb naopak posunují historikové do 11. nebo 12. století. V této souvislosti se zvažuje možnost úmyslného přesídlení části kmene Doudlebů z jižních Čech do zdejší krajiny za účelem rozrušení pospolitosti tehdejší komunity, usazené zde před ovládnutím kraje Přemyslovci. Snad zde hrály i určitou úlohu záměry ekonomické (7).
Definitivní osídlení pomezního pralesa v Podorlicku vyřešila až velká, Přemy-slem Otakarem II. organizovaná, kolonizace. Ta spojila starší osady a sídliště ve dvou následujících vlnách. Jedna proběhla asi na východ od Kostelce a Potštejna a zasáhla střední a horní toky Tiché i Divoké Orlice. Do této starší fáze počítají historikové i kolonizační účast rodu Půticů, kteří prováděli osídlení v povodí Divoké Orlice od Častolovic po Žamberk. Rod Půticů, ztotožňovaný na základě podobnosti erbovních znamení s rodem Drslavců, pocházel z Plzeňska. Nejstarším doloženým příslušníkem rodu byl Drslav, který byl v letech 1160 - 1165 kastelánem a prefektem plzeňským, tedy nejvyšším krajským úředníkem, sídlícím na Hůrce nad dnešním Starým Plzencem. Tehdy to bylo ještě původní slovanské hradiště. Jako vysoký hodnostář byl za své služby obdarován od vládce země pozemky a osadami. Mocné postavení úřední a politické (snad i příbuznost s Přemyslovci) přineslo Drslavcům - Půticům bohatství. Majetek potom přecházel v držení synů, kteří se stěhovali dále do kraje. K ochraně vlastní i majetku si v západních Čechách vybudovali hrad Litice a na konci 12. století i Potštejn, kam posléze přenesli sídlo rodu. Za držení hradu Protivou I. sídlili oba jeho synové Protiva II. a Půta na Žinkově (Potštejně), ale Litice drželi společně. Půta I. se stal držitelem Křimic v letech 1245 - 1252. Tehdy, snad po dohodě s králem, vyměnila část rodu Půticů pod vedením Půty I. své pozemky na Plzeňsku za zdejší kraj. To by dokumentovalo snahu českých králů vybudovat na západě Čech nové moderní město - Plzeň - místo Starého Plzence, který svým okolím pro tento projekt nevyhovoval.
Po výměně pozemků založil ve východních Čechách Půta hrad Potštejn a rod postupně i další sídla. Některá pojmenovává shodně s hrady a sídly západočeskými, jako například Litice. Také jméno Kostelec nad Orlicí místo původního označení Kostel, může pocházet od Půticů, neboť jejich ves Kostelec severně od Plzně byla v roce 1238 prodána západočeským Půticem Protivou klášteru v Plasech.
Za první písemnou zprávu o působení příslušníka rodu Půticů, který přivedl část rodu do povodí Divoké Orlice, považují někteří historikové listinu, na níž má být k roku 1287 uveden podpis „Půta z Mladého Potštejna“ (8). Avšak jiní autoři slova „z Mladého Potštejna“ na zmíněné listině popírají (9). Neměli bychom však opomenout listiny Přemysla Otakara II. klášteru v Litomyšli z 27.7.1259, na nichž vedle dalších svědků je též uveden Půta z Potštejna (10).
O existenci Potštejna ve východních Čechách svědčí prokazatelně listina z roku 1312, která dokládá pobyt Procka a Mikuláše z Potštejna na Potštejně na Divoké Orlici (11). Jedná se o syna a vnuka Půty. Zmínka o Mikuláši z Potštejna z r. 1312 je rovněž v kronice města Vamberka (12).
Vznik města Kostelce nad Orlicí je spojen s opevněným kostelem, kolem něhož se na ostrohu uskupila osada někdy na počátku 13. století. Starší slovanské sídliště bylo archeologicky zjištěno a prozkoumáno na severovýchodní části města u potoka Štědrá (6). Odtud se přesunulo na uvedený ostroh, kde bylo možno využít jeho zaobleného půdorysu a plošiny k založení bezpečného sídla. Místo vyhovovalo i pro pozdější opevnění hradbami a příkopem. Osada byla nejdříve v majetku českých králů a knížat a tím i správním střediskem úředníků, kteří z hradu (patrně v místě dnešního starého zámku) spravovali vladařův majetek. Návaznost na Hradec Králové a křižovatka obchodních stezek, tím i spojení s ostatními osadami v Podorlicku, umožnily Kostelci stát se i důležitým centrem církevní správy - děkanátem. Patřilo k němu 36 farností od Týniště nad Orlicí a Chocně po Mladkov, Žamberk, Rokytnici v Orlických horách včetně Vamberka a Rychnova nad Kněžnou. Ze všech farností měla kostelecká největší zádušní majetek. Kostelecký děkanát připomínají listiny Lukáše, kardinála římského, z 1.4.1384 (4) a Jana Probošta Zderazského z 9.7.1384 (4).
První písemná zpráva o Kostelci nad Orlicí je uvedena ve Zbraslavské kronice. Při rozbrojích mezi Janem Lucemburským a českou šlechtou vedenou Jindřichem z Lipé stálo město na straně krále. Při útoku proti posádce kosteleckého opevněného kostela padl Jan z Vartenberka (13). Stalo se tak 5.1.1316. Podle této události lze soudit, že tehdy byl Kostelec n. O. královským zbožím. První dosud známá listina, která se týká Kostelce nad Orlicí přímo, je datována 25. dubnem 1323. Mikuláš z Potštejna daroval tehdy Křižovníkům Božího hrobu na Zderaze patronátní právo kosteleckého kostela (14).
Půtické panství spojovalo Kostelec a Doudleby v sousedský, někdy až podřízenecký svazek, zatímco Vamberk, městečko založené Půtici jako hradní, byl v průběhu dějin více směrován do sféry rychnovského panství. Samotný Kostelec se nám jeví jako spíše násilně vtažený do panství potštejnského. Mohlo tomu tak být, protože zřejmě náležel do svazku věnných měst Alžběty Rejčky, která podporovala odboj šlechty proti králi. Dne 21. září 1330 je již v listině Mikuláše z Potštejna lazebníku Světlíkovi uvedeno: „In civitate nostra Costelecz“ (v našem Kostelci). Teprve pozdější vlastníci panství si po opuštění hradu zvolili Kostelec za své sídlo.
Osídlení Doudleb nad Orlicí doložené archeologickými nálezy již z doby lužické a snad i hradištní bylo rozloženo asi do 3 částí, z nichž jedna náležela k panství potštejnskému a tím i ke Kostelci nad Orlicí. K roku 1259 je doložen majitel svobodné části Oldřich z Doudleb jako svědek na listině Přemysla Otakara II. klášteru v Litomyšli (15). Po něm následují v roce 1393 Jan z Doudleb (16) a 1389 Urban z Doudleb. Posledně jmenovaný svědčil se svým sousedem Dobešem z Bezděkova v listině týkající se kostela v Kostelci nad Orlicí (17). Spor se dále týkal vdovy Kačky z Hříště (třetí, později zaniklá část osídlení). V listině se setkáváme i se jménem Otíka z Bubna, zetěm Kačky; příslušník tohoto rodu Stach z Bubna byl v letech 1388 - 1392 purkrabím na Potštejně, Otík byl jeho bratr a syn Stacha z Hrádku a Dolan (18).
Snad v 2. polovině 15. století zemanskou část Doudleb koupil rod Vrabců z Říček a ta se stala příslušenstvím Litic, neboť Vrabcové byli v manském vztahu k litickému hradu. Brzy však byli podřízeného vztahu zbaveni (19). Dcera Jana Vrabce prodala v roce 1545 část Doudleb s tvrzí Václavu Okrouhlickému z Kněnic (20). Ve smlouvě je zmíněna tvrz, která snad stála již dříve. V roce 1559 přikoupil Václav Okrouhlický potštejnskou část Doudleb a tím došlo k sjednocení celé vsi. Nový majitel odkoupil také panství litické, k němuž se tak opět Doudleby dostaly. Tím se ovšem velice zadlužil a krátce před smrtí 7.12.1560 měl soud o dluh na Liticích (21). Tušil však, že se panství nedá pohromadě udržet a ve své závěti uvedl, aby litické i doudlebské panství připadlo jeho šesti dcerám. Manželka Biancifera měla zdědit statek Borovnický a dát dětem výbavu. V závěti pamatoval na chudé, čeládku a příbuzné (22). Po jeho smrti poručníci dětí obě panství 28.10.1562 prodali. Jednalo se o Litice s polovinou Žamberka, zboží doudlebské - tvrz Doudleby s dvorem a vsí - ves Polici, Vyhnánov, Příkazy, Vrbici, Chlínky a dvůr Mnichovství. Kupujícím byl Mikuláš z Bubna (23).
Rozdělení kdysi rozsáhlého panství potštejnského a rychlé střídání feudálních rodů způsobilo zastínění města Kostelce nad Orlicí aktivnějším rodem Kolowratů sídlícím v Rychnově nad Kněžnou. Tento šlechtický rod postupně přebíral vedoucí úlohu celé oblasti Podorlicka v mnoha směrech: v podnikání, v hornictví, ve výstavbě správních, školních i církevních a kulturních objektů. Nakonec přebral po roce 1848 i vedoucí úlohu v nově budované státní správě, zatímco Kostelec n. O. a Doudleby n. O. žily po zrušení poddanství tradičním způsobem cechovní výroby a málo vyspělou zemědělskou výrobou. Hladinu prodeje a nákupu, denní a týdenní směny běžných životních potřeb rozvířily jen výroční trhy v Kostelci nad Orlicí, kam docházeli i občané Doudleb n. O. Dálková doprava až do vybudování železnice, která propojila obě místa nejen mezi sebou, ale i s ostatními krajinami, byla zabezpečována formany a voroplavbou.
Ale veškeré zmíněné dění, které probíhalo několik staletí, neodloučilo tato dvě sousední sídla se vzájemnou návazností života společenského, kulturního i náboženského. Všechny tři „pupeční šňůry“, které tato místa k sobě poutají, silnice (kdysi tak zvaná Moravská), železnice a řeka budou navzdory všem mocenským a organizačním změnám trvalými spojkami občanského soužití.


Poznámky:

1. Státní okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou. Archiv města Kostelce nad Orlicí 16 - 1. V kupní smlouvě z 19.11.1352 potvrzují Jindřich a Vaněk z Potštejna koupi rychty v Kostelci n. O. vdovou po Mikuláši z Potštejna. V souboru vsí jmenovaných ve smlouvě jsou i Doudleby n. O.
2. Lašek, J.G.: Hejtmanství Rychnovské. Díl I. Okres Kostelecký. Velké Meziříčí 1884
3. J.F. Král, J.G. Lašek
4. RBV (Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.) I.2, s. 368 - 9, nr. 1558. Listina z 1.4.1384
RBV I.2, s. 379 nr. 1596. Listina z 9.7.1384
5. J.G. Lašek, J. Rabyška, F.J. Zoubek, K. Režný, F. Musil
6. Richter, M.: Pravěk Kostelecka a nové archeologické nálezy.
Hradecký kraj II. 1958
7. Sláma, J.: K některým ekonomickým a politickým projevům raně
středověkého Přemyslovského státu. Archeologické rozhledy 37
8. M. Kolář, A. Sedláček, J.V. Šimák
9. Musil, F.- Svoboda, L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Ústí nad Orlicí 1998, s. 116
10. CDB (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae). Praha 1974, V., s. 307 - 310
11. RDB (Regesta diplomatica nec non epistolaris Bohemiae et Moraviae) III., 1890, č. 70 a 29
12. Král, J.F.: Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927, s. 14
13. Fontes rerum Bohemicarum IV. Pragae 1884, s. 229
14. Státní ústřední archiv Praha, AZK 1654
15. RDB II., s. 90, č. 230; též CDB V., s. 307-310
16. Jelínek, F.: Hystorie města Litomyssle. Litomyssl 1838, s. 211
17. Soudní akta konsistoře pražské. III., č. 4. s. 310
Libri erectionum MS XIII., II., 10
18. Kolektiv: Hrady, zámky, tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Východní Čechy. Praha 1989, s. 608
19. Archiv český 5. Praha 1862, č. 37, s. 551
20. Státní ústřední archiv Praha. Fond Desky zemské větší (SUA-DZV), 7, C20
21. SUA - DZV, 44, C 9
22. SUA - DZV, 14, F 10
23. SUA - DZV, 56, A 14