Horní menu

Kalendář pro Lenu

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
10.3.2024 Retro MDŽ - předpokládaný termín
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
23.3.2024 Hasičský ples
24
25 26 27 28 29 30 31

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
10.3.2024 Retro MDŽ - předpokládaný termín
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
23.3.2024 Hasičský ples
23.3.2024 Hasičský ples
24
25
25.3.2024 přednáška Margit Slimákové
26 27 28 29 30
30.3.2024 Sběr železného šrotu
31

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Městys > Publikace k výročí > Doudleby n.O. a rod z Bubna a Litic

Doudleby nad Orlicí a rod z Bubna a Litic

Počátky vztahů Doudleb nad Orlicí a rodu z Bubna a Litic se datují od roku 1562, kdy Mikuláš z Bubna koupil 28. října litické panství, polovinu Žamberka a doudlebské zboží od poručníků dětí zemřelého Václava Okrouhlického. K doudlebskému zboží patřila tvrz s dvorem a vsí, ves Police, Vyhnánov, Příkazy, Vrbice, Chlínky a dvůr Mnichovství.
Páni z Bubna, původně česká vladycká rodina, pocházeli z Plzeňska. Jejich rodinným sídlem byl hrad Buben (zřícenina hradu leží asi 20 km západně od Plzně), podle něhož se nazývali. Od jeho názvu také odvozovali erbovní znamení, které bývalo do 16. století proměnlivé, podobalo se zprvu kouli, později duté nádobě. Od 16. století to byl buben kotlového tvaru (tympán). Dnešní erb byl upraven v 1. pol. 17. století. Rod se v průběhu staletí rozrůstal do různých větví.
Nejstarší zmínka o rodu Bubnů ve východních Čechách se váže k osobě Stacha z Bubna, který byl v letech 1388-1392 purkrabím na Potštejně. Vzhledem k tomu, že Půtici, držitelé Potštejna, pocházeli ze západních Čech, můžeme se domnívat, že s nimi nebo za nimi přišli i příslušníci rodu z Bubna. Otík, bratr Stacha, vedl spolu s tchýní vdovou Kačkou z Hříště spor s knězem Petrem, farářem z Kostelce u Potštejna (nad Orlicí), o cestu a ostrov u kostelního mlýna. Dokládá to listina z r. 1398. V roce 1414 je již Otík uváděn s přídomkem z Hříště, v roce 1442 je znám Heřman z Hříště. Od něho vede rodová linie přes Mikuláše v 15. století a Otíka v 1. pol. 16. století (jeho bratr Mikuláš držel Horní Libchavy) k Mikuláši, který koupil doudlebské zboží s litickým panstvím. Od té doby sídlil rod na Liticích a přijal další přídomek „z Litic“. Roku 1575 přikoupil Mikuláš s řadou vsí i druhou polovinu Žamberka, kam přemístil sídlo rodu.
V Doudlebách nad Orlicí nechal postavit italskými umělci renesanční zámek, který byl po dokončení v roce 1590 využíván jako lovecký. Čtyřkřídlá jednopatrová budova s vnitřním čtvercovým dvorem má v severním a jižním traktu asymetricky umístěné výrazné rizality. Po obvodu nádvoří je kamenný ochoz ve výši prvního patra, nesený v přízemí arkádou o sedmi toskánských sloupech na každé straně. Vnitřní dvůr je hlavním komunikačním prostorem zámku, odkud vedou schodiště v severním a východním křídle do prvního patra. Topný systém byl řešen krbem v každé místnosti, do něho se přikládalo dvířky z ochozu. Součástí výzdoby byly i vysoké komíny v nádvoří, zdobené sgrafitem stejně jako nádvorní i vnější průčelí.
Bratr Mikuláše, Heřman Varlich z Bubna, zakoupil v roce 1573 městečko Jelení. Po jeho smrti v roce 1602 se správy ujal Mikuláš. Vzhledem k tomu, že jeho manželství bylo bezdětné, založil v roce 1608 pro bubnovský rod dědičné svěřenectví (fideikomis - právní zajištění pozdější nedělitelnosti a nezcizitelnosti mimo rod) a určil následnictví. Prvním dědicem byl Jindřich Jan, vnuk Mikulášova bratra Jindřicha a syn Mikuláše Vratislava, který za nedospělého Jindřicha Jana panství spravoval.
Složitý historický vývoj v první čtvrtině 17. století podmínil rozdílné postavení členů rodu. Jan z libchavského rodu byl významným vojenským činitelem českých stavů a jejich vojska v letech 1608-1620, bojoval na Bílé Hoře a po porážce opustil s králem Fridrichem Falckým vlast. Stal se generálmajorem holandským. Za účast v odboji mu byly majetky zkonfiskovány. Na opačné straně konfliktu stál majitel litického panství, Žamberka a zboží doudlebského, Mikuláš Vratislav. V roce 1620 vykonával funkci místosudího království Českého. Jeho děti, Jindřich Jan, následník panství, podle dříve zmíněného ustanovení z roku 1608, Heřman Šťastný (Felix), Kunata Jaroslav a Johanka, byli císařským a královským diplomem Ferdinanda II. z 8.11.1629 povýšeni za věrnost císaři do panského stavu. Současně byl jejich dosavadní erb vylepšen. Byl rozdělen od vrchu dolů na dva rovné díly, v pravém žlutém (zlatém) poli kosmo postaven buben hřebíčkové barvy, v levém modrém poli nad zlatou královskou korunou hlava lva až po kyčle žluté nebo zlaté barvy, vzhůru k pravé straně s otevřenými ústy a s červeným vyplazeným jazykem. Nad štítem dvě otevřené helmy, nad nimi královská koruna a nad ní na pravé straně buben s třemi pštrosími pery. Při povýšení na hraběte 18.7.1644 Jindřicha Jana a Kunaty Jaroslava nebyl znak měněn.
V třicátých letech 17. století se uskutečnily menší úpravy zámku za Jana Jindřicha, který byl císařským tajným radou a komořím a královským  hejtmanem v Klodsku. Výraznější změny byly v zámku provedeny za Františka Adama, syna předchozího, v letech 1670 - 1690 v barokním slohu. Současně uvnitř, v prostorách prvního patra, byly nové klenby pokryty ozdobným štukem a malbou, z nichž nejpočetnější skupinu tvoří mytologické výjevy. Okolo zámku byl vybudován soubor hospodářských budov v architektonické úpravě jednotné s hlavním zámeckým objektem.

Rod z Bubna a Litic


V 18. století dosáhlo panství největšího rozsahu. Na začátku 19. století se stal vynikajícím vojevůdcem František Antonín, pravnuk Františka Adama a synovec tehdejšího držitele Litic, Antonína Víta. Ve vojsku byl od 16ti let, na začátku 19. století se stal plukovníkem a generálním pobočníkem arcivévody Karla a zúčastnil se tažení proti Napoleonovi. Po osvobození Ženevy mu v r. 1815 udělili čestné občanství listinou, uloženou ve zlaté honosné schránce, kterou se může chlubit Národní muzeum. Poté táhl se svým vojskem na Paříž. Po jejím dobytí se stal guvernérem Piemontu, Savojska a Nizzy, byl zástupcem své vlády u sardinského krále a velitelem c.k. vojska v Lombardsku. Roku 1825 zemřel v Miláně; své uznání mu projevil císař medailí, kterou dal razit na jeho počest.
Když v roce 1809 Bubnové prodali Žamberk, přesídlili trvale do Doudleb, kde nechali vybudovat zámecký park přibližně v dnešní podobě.
V 19. a 20. století nastaly v postavení rodu z Bubna a Litic závažné změny. V roce 1848 bylo zrušeno poddanství a robota, o 100 let později přešel zámek na 45 let do rukou státu. Spravovaly jej různé instituce, naposledy Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. V 50. letech bylo zahájeno restaurování fresek v sálech, v 60. letech restaurování sgrafit na vnějších fasádách. V roce 1971 byl zámek otevřen pro veřejnost.
Původním majitelům byl vrácen zpět v roce 1993. Současní vlastníci umožňují široké veřejnosti návštěvu zámku i parku, ale vzhledem k tomu, že se nedochoval původní inventář, slouží zámecké prostory jako výstavní síně. Převážnou část expozice tvoří sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, které zde vystavuje evropské tapiserie 16.-18. století, renesanční nábytek a sbírku Lov a lovectví v uměleckém řemesle čtyř století.
Od roku 1997 je na zámku otevřena výstava loveckých a sportovních zbraní ze současné produkce České zbrojovky Uherský Brod. Od roku 1998 je v prostorách zámku otevřeno První soukromé vojenskohistorické muzeum.
Od měsíce května je možné si objednat výuku jízdy na koni nebo projížďky do přírody pro dospělé i děti, jednotlivě i ve skupinách. Výuku zajišťuje zámecká turistická jízdárna.